Kde jsme byli:
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Tábor
| Datum: | 30. 06. 09:00 - 14. 07. 14:00 |
| O akci: | Když jsme na letošním táboře vypluli širým mořím vstříc, zažili jsme mnoho dobrodružství. Poklidnou plavbu záhy vystřídala prudká bouře, ve které jsme postupně přišli o plachty stěžně i sebevědomí. Naše neovladatelné lodě pak narazily na neznámý skalnatý břeh. Jen dobrá znalost plavání nám zachránila život a prudké vlny příboje nás postupně vyplavily na pusté pobřeží. Tam jsme zbudovali svůj tábor, postavili chýše, z vraků za odlivu zachránili něco zásob, nějaké zbraně i nářadí. Pak obratným zacházením s křesadly jsme způsobili, že táborový oheň vzplál. Abychom přežily, sbírali jsme ovoce, lovili ryby a naučili se péct chléb. Při průzkumných výpravách jsme museli překonat pusté lesy, přecházeli jsme záludné bažiny plné komárů a plavali v prudkých peřejích divokých řek. Při bojích s přírodou, domorodci i divou zvěří se naše oblečení postupně měnilo v cáry, na našich tělech se objevovaly šrámy, rány a puchýře. Navzájem jsme si pomáhali a dodávali si odvahu. Na jedné z naších výprav jsme objevili místo posledního odpočinku piráta Olonéze, který tu po staletí čekal na nás, muže statečné a odhodlané, kteří by pro klid jeho duše vstoupili do tajné jeskyně a vyzvedli jeho poklad. Avšak přístup k pokladu střežili strážci, které jsme přesvědčit museli, že my jsme ti praví a zasvěcení.Po zkouškách strašlivých a za noci tmavé nám pak přístup do jeskyně otevřeli a vše bylo naše. Každý z nás pak svůj díl si odnesl a na památku uchoval. Po celý ten čas jsme z trosek našich lodí stavěli člun, který by nás odnesl zpět domů. Pak, když nastal ten čas, my spustili člun na vodu, nalovili zvěř, natrhali banány, ještě si zaplavali v průzračné vodě laguny, vztyčili plachty a vypluli domů. Odváželi jsme jako poklad kupu vzpomínek na čas prožitý s kamarády a krásný kus našeho oddílového a táborového života. V pořádku jsme přistáli na autobusáku v Č. Kostelci 14.7 roku dvatisíce osmnáctého. Roztrhaní, špinaví, unavení ale zdraví, šťastní a spokojení. Tak ahoj námořníci a trosečníci |