V pátek jsme se sešli na autobusáku a náš modrý bus odvezl nás i naše zavazadla do Pece pod Sněžkou. Tam nás čekal podvečerní výstup na Arniku. Arnika je chata v Modrém dole. Cesta uběhla celkem rychle, teda aspoň těm vepředu . Na chatě jsme se rozdělili do pokojů a začali svádět dost nevyrovnaný boj. Ach to povlečení! Ale nakonec jsme přece jen vyhráli, a když byly všechny povlečené, mohli jsme se vrhnout na večeři, co nám maminky s sebou zabalily. Po večeři jsme si zahráli několik vypečených her. Napsali jsme příběhy z cesty, zahráli si nějaké scénky a na konec jsme si nechali Upíry. Pak už jsme si zalezli do pelíšků a těšili se na sobotní výlet.         

 V sobotu jsme se probudili do mlhy, ale ani ta nám nezabránila nasnídat se, sbalit si pár věcí na cestu a vyrazit. Vyrazili jsme směr Výsluní a Obří důl, tím jsme stoupali až do sedla. Mraky jsme pomalu, ale jistě nechávali pod sebou a začínal se nám otvírat pohled na Sněžku. Na závěrečný výstup jsme se museli trochu přiobléknout a některým přidat do batohu nějaký ten kámen, aby nám neuletěli. Na vrcholu jsme si udělali skupinové foto a seběhli jsme po polské straně zpět do sedlaa hurá na Luční boudu. Na Luční už tolik nefoukalo, a tak jsme si chleba se salámem mohli vychutnat na sluníčku. Posilněni obědem jsme vyrazili na Výrovku, a tam jsme se začali vracet do mlhy. Na Richterových boudách jsme si dali malé občerstvení a už jsme se těšili na večeři. Na Arniku jsme dorazili po čtvrté hodině a po celém dnu na nohou jsme si zasloužili volníčko. Zatímco jsme si užívali v postelích, hráli karty, či jiné vypečené hry, chystala se večeře. Naše oblíbené špagety se špricindou. Ale bylo jich málo! Na Bleska zbyly sotva 4 talíře :-). Po večeři jsme si dali lehací klid a pak jsme pokračovali ve vypečených hrách. Tentokrát jsme se pustili do vyprávění příběhu z dnešního dne (A hned jak jsme vyšli, tak Dan upadl. Byl to krásný den. Cestou jsme viděli krásnou inverzi. Dokonce i Kuky už ví kde je Sněžka….) Opět jsme otestovali nějaké hry z partičky, zahráli si zelí a šli spát.

Neděle začala pracovně. Sbalit si svoje věci, uklidit pokoje, nasnídat se a uklidit zbytek chaty. Když jsme vše uklidili, hodili jsme na záda naše krosny a vydali se na cestu. První část cesty nám už byla dobře známá. Šli jsme přes Výrovku na Luční boudu, kde jsme si opět dali oběd. A pak nás čekal sestup údolím Bílého Labe až do Špindlu. Nezbývalo nám moc času, a tak jsme se snažili sestup urychlit, ale moc to nešlo. Naše nohy už byly dost unavený. Ale údolí Bílého Labe bylo moc krásné. Škoda, že jsme si ho nemohli užít víc. Snad příště. Ve Špindlu nás nabral Ťuky a už jsme se vezli domů.