Kde jsme byli:
- rok 2025 |
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Ukončení tábora
| Datum: | 25. 08. 09:00 - 28. 08. 17:00 |
| O akci: | Tak jak už to v životě bývá, máte-li jedno, nemůžete zároveň mít to druhé, aneb něco za něco. A to platí i u tábora. Jedete-li na puťák, vidíte spoustu krásných, nových míst, ale pořád jenom stavíte a bouráte a tak není čas na klasické táborové hry. A protože se nám po nich stýskalo a jsme rádi spolu, tak jsme na konci prázdnin vyjeli na naše tábořiště do Chotěvic. Hned po příjezdu a rychlém zabydlení jsme se rozdělili do 4 družin, abychom si mohli změřit síly v táborovém dvacetiboji. Družiny My a Bobík, Vávovci, Čipmánkové a Černý Dežo spolu po 4 dny sváděly boje ve střeleckém čtyřboji, v bězích, v azimutovém závodě, nočních hrách, utkaly se ve středověku, odběhaly lesní terénní Le Mans, bojovaly na život a na smrt, postavily se proti sobě v kohoutích zápasech, svedly štafetový boj v klicích na 24 minut, uhňácaly těsto a smažily oblíbené langoše, přetahovaly se lanem, stály tváří v tvář kaprálovi a mnoho dalších disciplín. Za každou disciplínu získávaly družiny indicie, které je nakonec měly přivést k vytouženému pokladu. Vítěz ji obdržel přímo, druzí ji měli napsanou morseovkou, třetí si ji museli vyklikovat a čtvrtí ti si ji museli koupit od prvních za splnění úkolu, který jim určili ti první. A tak jsme měli na táboře neustále čisto, umyté nádobí, nosilo se na zádech, probíhali masáže. Měli jsme i návštěvu z e spřáteleného místního indiánského kmene, kteří přijeli na koních a s povozem. Byli vyzbrojeni klasickou křesadlovkou, ze které jsme si mohli také zastřílet. Samozřejmě jsme se povozili na jejich koních. Také nás navštívili mimozemšťané z planety Mńam Mńam a seslali nám na zem tajemné svítící předměty, které jsme druhý den opekli a snědli. Byla to vesmírná svítící kuřata, která po opečení chutnala skoro jako ta naše. Na závěr nechyběl ani slavnostní oheň, při kterém jsme ukončili Xeně, Kometě, Vaškovi a Džabasovi kadetskou plavbu v pozici dětí a vyslali jsme je na neznámou těžší cestu v pozici instruktorů. Přitom skanulo i pár slziček. A protože jsme vyluštili záhadu tajemných indicií, tak jsme po jednom vyrazili do temné noci po tajemných odrazech světla ,zanechaných kolem tábořiště marťany. Ty nás dovedly až k místu, kde uprostřed noci blikali nádherní,modří delfíni. Každý jsme si jednoho vzali, a kdykoliv ho rozsvítíme, vybaví se nám krásné dny prožité s kamarády. No a pak už jen vše sbalit, uklidit, nalodit se do našeho modráčku a zpět k maminkám do reality všedních civilních dnů. |
