O akci: | Jak se stalo již tradicí, jen co jsme dostali do rukou pololetní vysvědčení, balíme lyže a snowboardy a hurá na hory. Letos nás poprvé veze náš nový autobus a tak, světe div se, Benecko je o 45 minut blíž! Autobusem jsme vyjeli až ke škole, kde nás čekalo příjemné překvapení v podobě nového parkoviště. Tradičně jsme přijeli přesně v 10.08 Beneckého času. Pro nezasvěcené připomínáme, že v království Beneckém se v dávných dobách čas výrazně zpomalil. Když jsme tady byli před 11 lety poprvé, ukazovaly školní hodiny 10.06 a od té doby se čas posunul o pouhé 2 minuty. Takže jsme přijeli v 10.08, vstáváme v 10.08, oběd i večeře jsou v 10.08, spát chodíme přesně v 10.08 a nakonec jsme v 10.08 i odjeli. Hned po nastěhování do naší zázračné místnosti, která nám je zároveň ložnicí, hernou, jídelnou i kuchyní se rozjely naše oblíbené rodinky. Tentokrát se táta Smolík zamyslel a pravil: „ Moje milá rodinko, na dovolené jsme už byli skoro všude. Na severním pólu, v Austrálii u protinožců, v maďarských lázních, u moře, ve středověku, dokonce i ve vesmíru, tak kam u všech všudy pojedeme letos ? “ tatínek se dlouze zamyslel, pak se ťukl do čela a zavolal : „ Už to mám! Pojedeme na dovolenou na dno moře! Tam jsme ještě nebyli.“ Ale maminka tiše špitla : „ Tatínku, nemáme ponorku. A i kdybychom ji někde sehnali, tak ji neumíme řídit.“ „Nevadí, maminko, ponorku si postavíme, na tom nemůže být nic těžkého, a řidičák si také uděláme. Vždyť v Čechách se dělají všelijaké rychlokurzy.“ A tak netrvalo dlouho, a rodinky zcela dobrovolně začaly připravovat vše potřebné. Všichni běhali a sháněli nezbytnou výbavu. Hloubkoměry, periskopy, vodotěsné svítilny, lana, harpuny, jídlo, volanty a další nezbytnou výbavu ponorky. Tatínek zatím v garáži montoval. Když babička konečně sehnala i záclonky do oken, scházely už jenom stěrače a bylo hotovo. No, ne tak úplně. Ještě stlačený vzduch. A tak děti pilně kmitaly do kompresorové stanice s balónky a nanášely potřebné množství vzduchu k vyplutí. Když bylo vše hotovo, přišel zkušební komisař, vyzkoušel rodinky z teorie řízení ponorek, všichni si napsali testíček, udělali zkušební jízdu a řidičské oprávnění bylo v kapse. Pak musely všechny čtyři ponorky projít testem těsnosti. Tlak na plášť postupně narůstal až na neuvěřitelných 15000 atmosfér. Všechny garážové „ domamonty“ vydržely a tak rodinky mohly konečně vyplout na vytouženou dovolenou. Proplouvaly podmořským safari a prožívaly spoustu neuvěřitelných dobrodružství, ze kterých vyšly ve zdraví a se spoustou nových zážitků a poznatků.
Ale rodinky, to je na Benecku pouze doplňkový, i když moc oblíbený program. Hlavně sem jezdíme lyžovat a snowboardovat. Počasí nám opět přálo. Navzdory předpovědi, slibující teplo a déšť, byla pravá zima. Každý den nám připadlo trochu čerstvého sněhu, a tak se nám krásně jezdilo. Letos se naší výpravy zúčastnilo hodně nováčků, kteří stáli na lyžích či na prkně úplně poprvé v životě. A klobouk dolů, zvládli to na výbornou a na konci soustředění jsme všichni společně sjížděli největší sjezdovku KEJNOS o délce 850m s převýšením skoro 200 m. Stihli jsme i závody ve slalomu s profesionální časomírou. Ve starších se nejlépe dařilo Pajdovi a druhá byla Renča. Kategorii mladších vyhrál Bobík, druhý byl Víťa a třetí Žabák Kuba, jeden z těch, kteří na lyžích stáli poprvé. Kategorii snowboardů ovládl Míca, druhý byl Cimr a na třetím místě se umístila Mikina. Byly to opět krásné 4 dny strávené na horách s partou dobrých kamarádů Kadetů. A ještě jedno nej měla letošní výprava. Historicky největší účast. Letos se nás Kadetů a přátel našeho oddílu sešlo úctyhodných 40!
|