Kde jsme byli:
- rok 2025 |
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Benecko
| Datum: | 02. 02. 16:00 - 05. 02. 14:00 |
| O akci: | Kadet na lyžích aneb Benecko po patnácté. Ano skutečně tolikrát o pololetních prázdninách náš oddíl pořádá lyžařské zimní soustředění. Je to vlastně takový lyžařský rychlokurz, protože vždy s námi vyjíždí nějaký úplný začátečník –nelyžař. Ale protože kadeti jsou šikovní, obratní a všestranně nadaní, stačí pár hodinek na cvičné loučce pod dozorem dobrého a trpělivého vedoucího a hele na benecké pláně vyjíždí další lyžař, který s jistotou a elegancí kreslí své obloučky do krásně upravených sjezdovek. Letošní rok jsme se opravdu moc těšili, sněhové zpravodajství hlásilo ideální sněhové podmínky. Takže jsme sbalili své saky a paky, všelijaká prkýnka k tomu nějakou to buchtu od maminky a ve čtvrtek odpoledne přesně v 16:17 za mírného a namrzajícího deštíčku vyjeli směr Vrchlabí, Jilemnici, Benecko. Po dosažení vrcholu jsme se ubytovali v nám známé škole, která se tímto stala školou strašidel. Strašilo se na chodbách, v jídelně i v šatnách probírali se předměty jako upírologie, strašidlocvik, bubáčtina a podobně. A ve tmavé zhaslé budově jsme se mohli krásně bát. A ráno jsme se však místo létání na koštěti, rozletěli po všech sjezdovkách. Samozřejmě ve skupinkách a pod alespoň minimálním dozorem, každý podle své výkonnosti ale s chutí a na plný plyn zlepšoval styl, projížděl své obloučky, skákal skoky, zdolával terení nerovnosti získával jistotu. Ze sjezdovky jsme odcházeli jen na oběd a krátký odpočinek, dobít baterky. Ale sotva se pohnuli vleky tak jsme znovu zapnuli přaskáče a vzhůru dolů. Není div, že v sobotu večer jsme sotva pletli nožičkami a někomu už z toho strašilo ve věži. Jenže jen neradi jsme opouštěli sjezdovku a jen těžko jsme se nechali přesvědčit že tahle jízda je skutečně ta poslední. Za to po ulehnutí do spacáku se tak krásně usínalo. No a ráno nás čekal ten nejtěžší úkol. Posbírat své svršky a spodky, ponožky i rukavičky vše nějak nacpat do batohů a tašek, naplnit tím káru a doprovodnou dodávku. No a pak se nasoukat do autobusu a s vědomím, že možná zase za rok, dát království Beneckému nashledanou. |