Kadet Červený Kostelec

Domů Kde jsme byli Info pro členy Historie oddílu Tábory Fórum Členové

Kde jsme byli:

Putovní tábor Bosna

Datum:

27. 06. 15:00 - 11. 07. 16:00

O akci:

Expedice BALKÁN 2005 aneb - Půlroční přípravy přetaveny v nezapomenutelné zážitky. "A co jet na BALKÁN" ????? Zaznělo na jedný poradě ohledně příštího tábora. „Seš normální“ ?? „Jak je to daleko“ ??? „A co na to rodiče“ ???? „A jak to chceš všechno dovíst tam a zpět“ ???? „Nebojte máme přece novej bus a kolem sebe spoustu dobrejch lidi kteří nám pomůžou, vždyť jsme KADETI“ !!!!! A tak začalo nekonečný shánění, nakupování, papírování, plánování a tak dále. To máte 66kg masa zavařit do sklenic, 80 bochníku chleba srovnat do krabic, naplnit kanystry na vodu, uložit plynový vařiče, sehnat povolení pro děti, povolení pro řidiče i pro autobus, naložit 24 nafukovacích lodí a 45 pádel a tak dál. Prostě klasickej jen o trochu vetší předtáborovej shon. V pátek po vysvědčení jsme všechno narovnali do útrob našich třech korábů, tedy autobusu, dodávky, osobního auta a dvou vlečných člunů a vypluli vstříc do neznáma, tedy na BALKÁN. Velkou dávku kilometrů jsme si rozdělili Maďarským aquaparkem a třetí den jsme už u města Slunj ukrajovali první kmř z Chorvatské řeky Korana. Bylo to úžasné, voda postupně padala z desítek možná až stovky malých i velkých travertinových schůdků. Prostě supr zábava a řeka jakou jsme doposud nikdy neviděli. Cestou na jih si ještě u Želijavy stihneme prohlídnout opuštěné Jugoslávské letiště s bunkry pro letadla. Na hranicích je to klasickej „Balkán style“, ale odpoledne už stavíme stany v kempu na řece Unac. Vhozením do ledové vody jsme každej prošli křest a jsou z nás pravý balkánský cestovatelé. V následujících dnech jsme si spluli řeku Una, navštívili jeskyni Ledenica, omrkli vodopády v Martin Brodu a velký Štrbački Buk a cestou za dalším dobrodružstvím pod městem Bihač propluli 2x soutěsku Grmuša o5 na řece Una, kde ti nejodávažnější z nás si skočili z mostu do modrozelený tůně. V dalším kempu, tentokrát už na řece Sana nás v noci zastihla práva Jugobouřka, ale ani ta bohužel nenaplnila dostatečně koryto řeky a tak jsme se vydali prozkoumat jeskyni Dabarská pećina a pramen řeky Dabar. V něm jsme se taky pěkně ochladili, neboť voda vyvěrajicí ze skály měla podle našeho měření cca 5⁰C a odpoledne zakončili v místním aquáči. Dalším zpestřením našeho putování byl 56m vysoký vodopád Bliha, ve kterém se dalo i koupat a věřte, že my Kadeti jsme toho využili na plný pecky !!!! Řeka Vrbas je jednou z vodácky nejznamejších řek Balkánu, proto ani my jsme ji nemohli vynechat. A udělali jsme dobře !! Rychlá, průzračná voda ubíhala vápencovým udolím s četnými přírodními stupni. Na závěr naší plavby před městečkem Banja Luka sevřela se do úzké soutěsky, kde museli háčci zabrat tak, jako nikdy před tím a zadáci ukázat to nejlepší co umí. Projeli jsme bez čochtana a naše vodácké sebevědomí a umění bylo zase o kousek výš. Pak jsme kormidlo našich korábů stočili ještě více na jih, tedy směr Mostar. Náročný 235 km dlouhý přejezd přez pohoří se zastávkou v Jajcích na Mlinčici určitě stál za to. Starobylé město v údolí rozpůleným řekou Neretvou na nás dejchlo starýma časama i nedávným válečným konfliktem, jehož následky jsou zřejmé dodnes. Úzké uličky, místní prodavači rozličného zboží, do hladka ochozená dlažba nás dovedla až na Stari Most, který se ne vlastní vinou stal symbolem války. My kempujeme ve městečku Buna na stejnojmenné řece. Ráno trochu zmateně vyrážíme směr Mostar a hledáme nástupní místo k nalodění. Nejlíp se jeví asi 100m pod přejí Skakava, která je pro nás i za letního stavu vody nesjizdná. Malými a úzkými uličkami se bus, dodávka a auto klikatí jako had až konečně zastavíme u řeky. Tam se nás ujala nějaká místní paní a vyptávala se co že jako tam budeme dělat ? A od kud že jsme přijeli ??? A kam jedeme ?? Byla to reportérka místního deníku a už odpoledne si o Červenokosteleckejch kadetech mohli číst všichni v Mostaru. Řeka se rychle valila vyhloubeným korytem, a vytvářela četné překážky a stupně, ale taky krásný modrozelený tůně lákajicí ke koupání. Voda se valí pod mostem a pod kamennou hrází vytváří pěknýho kohouta. Zastavujem a omrknem to. Když to projela první loď splouváme všichni. U Starího Gradu si pro pobavení svoje a ostatních turistů zaskáčeme ze skokanský věže neboť z mostu je to pro turisty zakázaný a valíme dál. Na konec naší plavby, dopádlujeme na soutok. Na 850ti metrech padá Buna do Neretvy a vytváří malé vodopády. Dáme to v pohodě v lodích a pak samozřejmě i na vestách !!! A to 2x !! Nic netrvá věčně a tak konec naší expedice se pomalu blíží a my musíme otáčet kormidlo z pět k domovu. Ještě jednou se ubytujeme v Krupě na Vrbasu, kde u malého ohníčku vyhodnotíme celou výpravu, rozdáme táborová vysvědčění a potrénujeme expediční píseň. A protože toho ještě nemáme dost splujeme si znovu Vrbas včetně soutězky. Pak už se musíme s Bosnou rozloučit. V Maďarsku přespíme u Sarváru pod širákem, ráno dojíme poslední krajíčky chleba a hurá domů. Cesta ubíhá klidně, někdo podřimuje, někdo dopisuje dennček, jiní s kytarou ještě ladí expediční písňičku, v tom se na D1 na 131km u Meziříčka rozhodne naftová trubička, že nám překazí poklidný návrat do Červenýho Kostelce. Autobus se zastavil a do toho všeho začalo pršet. My už teď konečně víme, na co jsme si sebou balili ty reflexni vestičky a co je za těma dveřma, co vedou pryč z dalnice. Naštěstí se nás ujmuli mistní hasiči s panem místostarostou a poskytli nám azil než nás odvezli obětavý tatínkové svými auty. Přestože byl plán příjezdu zcela jiný všíchni jsme se vrátili v pořádku domů a hned ráno jsme se sešli a ukončili Expedici BALKÁN 2025 jak se sluší a patří. Jako každý putování bylo i to naše velice náročný, úmorný a vyžadovalo velkou dávku odolnosti, ohleduplnosti a sebezapření všech zúčastněných, ale za to všechno nám nabídlo velkou náruč zážitků, kamaradství, dobrodružství a zkušeností. Ještě jednou velký dík všem, kteří přispěli ke zdaru celé expedice.

Vstup do galerie ->