Kadet Červený Kostelec

Logo Kadet Červený Kostelec Asociace TOM Královéhradecký kraj
Město Červený Kostelec

Činnost oddílu Kadet je podporována městem Červený Kostelec

Kontakty
Přihlásit se Kadet na Youtube Kadet na Facebooku
Kde jsme byli:
Benecko
Datum:31. 01. 16:27 - 03. 02. 14:00
O akci:Stojím u hromady batohů a všelijakých divných prkýnek. Prý jedem na hory a budem lyžovat. Počkej, to si užiješ, říkali vedoucí. Já mám takovej pocit, že sem nepatřím. Dyť jsem stál na lyžích jen jednou. A to včera, v obýváku na koberci. Teď mám strach, že se ale úplně znemožním. Jenže to už se ta hromada zbytečných věcí nějak naskládala do dvou kár, nás jak sardinky nastrkali do autobusu a tradá. Tak, teď už se nedá fakt nic dělat. Zádumčivě pozoruju, jak se svět za okny mění, ani nemám chuť vytáhnout mobil. Jedeme furt nahoru, kolem nás jsou najednou kupy sněhu a obrovské sjezdovky, na kterých rolby připravují večerní lyžování. A na mě jdou zase černé myšlenky. Než jsem propadl úplné deprési, jsme nahoře, otevřou se dveře a my se vrháme do sněhu. „Neřvěte“, řvou vedoucí. Popadnu batoh, který jsem ale úplnou náhodou našel v kupě jiných věcí a cpu se. To neuvěříte kam, do školy. Tam mám bez telefonu, tabletu a bez televize přežít tři dny! Lyže schválně nechám venku, on je někdo uklidí, a když budu mít štěstí, tak ukradne. Neukradl, uklidil. Časně ráno po nesmyslné rozcvičce venku mě odvedli na šílený pruďák a říkali, že to je cvičná dětská sjezdovka. Tam mě zacvakli do lyží. Podle všech nemožných rad jsem pak celé dopoledne klouzal, padal, vstával, držel se všeho možného a řval hrůzou. Odpoledne se to opakovalo, jen s tím rozdílem, že ty chvíle, když jsem právě neležel, se začaly prodlužovat. Občas jsem měl i čas juknout okolo. Viděl jsem, jak po svahu letí Miki, obloučky točí Žížala a jak se zrovna rozplácnul Mimoň. No, bylo to hustý. Ten večer jsem si už lyže uklidil sám. A fakt, docela jsem se těšil na ráno, až to zase rozjedu. Ráno nás vyhnali v plavkách do sněhu, prej, abychom si ho užili, jako by ho nebylo všude dost. A po snídani na kopec. Tentokrát mě přešoupli na Barču a to už je opravdová sjezdovka. A já zjistil, že už mě občas i jedou lyže tam, kam chci. Klukům jsem už skoro stačil. Dopoledne mě ještě teda jednou tahali z potoka a jednou ze sítě, ale odpoledne jsem se už mohl postavit na start kadetského závodu ve slalomu. A fakt jsem dojel až do cíle. No, na medaile to teda ještě nebylo, ty si rozdělili jiní oddíloví borci. Zlato v mé kategorii Kolumbus, stříbro Filda a bronz Miki. Ve střední dostal zlato Marťan, sříbro Zojka, bronz Jabo a v tý nejstarší zlato Jířa, stříbro Turbo a bronz Krtek. A já jsem večer ještě zvládnul poslední, večerní lyžování při světýlkách. A tak jsem v Kostelci na busáku hrdě hlásil: „mami, tati, já už to umím.“ za nejmenovaného malého Kadeta zapsal admirál Míra