Kde jsme byli:
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Stěna Police
| Datum: | 07. 12. 07:30 - 08. 12. 13:00 |
| O akci: | sobotu 7. 12. 2019 jsme se sešli na autobusovém nádraží s několika zavazadly. Ty, ve kterých bylo lezecké a sportovní vybavení, oblečení, karimatka a spacák s polštářkem, jsme naložili do káry. Taška s ABC - tedy plaveckou výbavou do bazénu a batůžek se svačinou jely s námi naším autobusem do Náchodského bazénu, kde jsme měli poslední plavecký výcvik v tomto roce před „Vánočním pohárem“. Všichni jsme se ale při tréninku těšili, že místo domů vyrazíme do Police nad Metují na lezeckou stěnu. V šatně jsme se přestrojili do krojů a hurá do autobusu směr Police. V polici nás už čekalo auto s károu před tělocvičnou, a tak jsme vyskákali z autobusu a vynosili všechno dovnitř. Vyměnili jsme kroje za kadetská trička a trenky, a protože byl čas oběda, sešli jsme se v provizorní jídelně. Vyndali z batůžků dobroty, které nám maminky připravily, a hezky jsme se nadlábli. S plnými bříšky jsme si lehli na karimatky a užívali poledního klidu, zatímco vedoucí připravovali lezecké cesty a další stanoviště. Protože je nás hodně, museli jsme se rozdělit do skupin, které se střídaly. Na jednom stanovišti jsme procvičovali uzly, na druhém přemety a kotrmelce, na dalším hru s míčem, ale všichni chtěli co nejvíce času strávit na stěně a vylézt co nejvíce cest, protože jsme věděli, že v neděli bude lezecký závod. S pomocí vedoucích jsme si oblékli horolezecké sedáky a šli na to. Natažené lano na jednom konci jsme si připnuli karabinou k sedáku, druhým koncem lana nás jistili vedoucí. Někteří zdolávali cesty po umělých chytech snadno a vylezli až nahoru, jiní si nebyli tak jistí a raději slaňovali dřív. Všichni se ale snažili vylézt alespoň kousek z každé natažené cesty. Vydali jsme ze sebe všechny síly a tak jsme se běželi posilnit. Po výborné večeři si pro nás vedoucí zase něco zajímavého vymysleli. Ani jsme si nemuseli umýt ešusy, a už nás ve skupinách vyslali do večerního města, nalézt správné odpovědi na netradiční otázky. Netrvalo nám to ani hodinu a už jsme zase seděli v jídelně, kde se vyhodnocovaly odpovědi. Před spaním jsme si ještě zahráli fotbálek, ale pak jsme už rádi zalezli do spacáků a ulehli k spánku. Bal to krásný, ale hodně náročný den. Ráno jsme se ale zase probudili plni sil, a po snídani hurá na závody. Rozdělili nás do dvou skupin a šli jsme na to. Jedna skupina zdolávala opičí dráhu na čas a druhá lezecké cesty, které byly rozděleny na obtížnost a na čas. Poté jsme se vyměnili, abychom měli všichni vše splněno. Pak nás čekalo to nejhorší. Vše si sbalit do našich zavazadel, což nám zdaleka nešlo tak, jako doma našim rodičům. Takže starší pomáhali mladším, aby nám to dlouho netrvalo. Ještě jsme se rozloučili s městem a vyrazili domů na pozdní oběd. V Kostelci na busáku nás už netrpělivě čekali rodiče. Zatímco rodiče rozebírali bagáž, šli jsme na tradiční nástup, zhodnocení akce a pozdrav. |