Kde jsme byli:
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Tábor
| Datum: | 02. 07. 08:30 - 15. 07. 17:00 |
| O akci: | Putovní tábor Dyje Po několika letech opouštíme pohodlí naší táborové základny v Chotěvicích a vyrážíme na pořádné dobrodružství za Hranice našeho kraje a chvílemi I státu, vyrážíme na Dyji. Lepíme lodě, připravujeme kuchyni, zavařujeme konzervy a v sobotu 2. Července vše nakládáme do našeho busu, dodávky a doprovodného auta a vyrážíme do Znojma. Cesta je dlouhá a proto se zastavujeme v Prosetíně u lomu, kde se chladíme v průzračné vodě a odvážně skáčeme do vody. V podvečer dosahujeme prvního cíle – Znojmo. Stavíme stany, jíme první večeři a vyrážíme na prohlídku města. V neděli nás čeká pěší etapa – Znojmo – Mašovický lom – Znojmo. Cesta byla docela úmorná, ale ta koupel v lomu za to stála. V pondělí naše lodě ještě odpočívají a my vyrážíme busem do Havraníků – tady bus opouštíme a vydáváme se po svých k Dyji, svačíme u zbytků starého mlýna. Pokračujeme národním parkem podél Dyje, pak stezka začne ostře stoupat na vyhlídku Sealsfieldův kámen, kde je hezký výhled na okolní lesy a na vzdutí Znojemské přehrady. S mírným deštěm se vracíme k busu a zpět do tábořiště. V úterý začíná vodácká etapa, dáváme na vodu hned u kempu ve Znojmě a čeká nás klidná plavba do Krhovic, cestou překonáváme 4 jezy, bohužel všechny přenášením či přetahováním. Táboříme v menším tábořišti v Krhovicích, večer ještě vyrážíme prozkoumat místní dětské hřiště a pak už hurá na kutě. Ráno opět balíme stany a nasedáme do lodí, čeká nás údajně nejhezčí úsek Dyje – Meandry Dyje – Krhovice – Hrádek, bohužel vody je celkem málo a proto musíme často lodě opustit a překonat mělčiny s lodí na šňůře. Tento úsek zvládnul suchou nohou jen Fox, který si nesměl namočit palec a tak ho Zelí přetahoval a přenášel. Úsek to byl pěkný, ale vice vody bychom ocenili. Táboříme v Hrádku. Večerní procházka do vesničky nás nemine. Ve čtvrtek balíme (už to máme docela natrénované) a vyjíždíme na další část vodní plavby – Hrádek – Hevlín, koryto už začíná být regulované a rovné. Projíždíme Rakouskem, parkujeme lodě pod malým splávkem a jdeme se podívat na nedaleký akvadukt, podívaná to byla pěkná, škoda jen, že nebyl vice přístupný a nemohli jsme se po vodním mostě proplavat. Táboříme v Hevlíně, je to sice jen louka s třemi kadibudkami, z niž jednu obývají sršně, ale zato je nedaleko státní hranice a u ní free shop, kam večer vyrážíme doplnit zásoby gumových medvídků, čokolády a dalších potřebných věcí. Ráno nás čeká poslední úsek před vzdutím Nových Mlýnů. Jedeme dlouho rovně pak se stočíme mírně doleva a pak zase rovně. Koryto je zde regulované a zapuštěné mezi dva valy. I na oběd musíme vyšplhat přes val a lode nechat uvázané na vodě. Odpoledne dojíždíme do Jevišovky, kde již nás čeká náš autobus, nakládáme lodě a přejíždíme pod Nové Mlýny do kempu Pálava. Na sobotu je naplánovaný odpočinek. Jelikož jen válet se stejně neumíme, vyrážíme autobusem do Zaječí, kde vyrážíme na krátkou procházku – Vinařství u kapličky – vyhlídka Dalibor – na druhé straně rozhledna maják. Při zpáteční cestě zastavujeme u Nových Mlýnů. Připadáme si trochu jak u moře – vlny, animační program pro děti v podobě diskotéky – modrá lavina to pěkně rozjela. Večer ještě volníčko v kempu a pak kytara a ohníček. V neděli vyrážíme busem směr Mikulov, zastavujeme u cesty a vydáváme se po červené turistické značce na Sirotčí hrádek, ještě než na něj začneme stoupat potkáme fotbalové hřiště a nemůžeme ho nevyužít. Půjčíme si míč a dáme fotbal, druhá skupina si hází frisbee. Když jsem dobře zahřátí pokračujeme na Sirotčí hrádek k vysílači Děvín a na Dívčí Hrad (Děvičky). Z Pavlova se vracíme opět busem do kempu. Večer ještě pár písní a pak sbírat energii na další vodácký den. V pondělí opět balíme a vyrážíme dále po Dyji, cca po 5 km přenášíme z hlavního koryta Dyje do Zámecké Dyje. Voda téměř stojí, ale je to krásná projížďka divočinou. Poté přenášíme most a splav a vplouváme do areálu zámeckého parku Lednice. Pádlujeme až k Janovu hradu, už jsme všichni pořádně unavení, ale musíme ještě vydržet. Ještě asi 1 km po zámecké Dyji a pak přenášíme zpět do hlavního koryta Dyje a pádlujeme ještě cca 4 km až do Břeclavi. Večer krásně utahaní uleháme do spacáků. V úterý si jdeme Lednický areál projít ještě po souši, ať tu nádheru vidíme ze všech stran. Odpoledne nabíráme energii na Břeclavském koupališti, plavčíci zavřeli oči a my mohli užívat psí kusy na skluzavce. Moc jsme si to užili. Ve středu nás čeká dlouhá poslední vodní etapa z Břeclavi až na soutok. Přenášíme jez a pak už nás čeká plavba malebnou krajinou hraničního toku. Cesta pěkně utíká a už v 16:04 dojíždíme na trojmezí, na soutok Dyje s Moravou, na hranici ČR, SK a A. Ještě plujeme asi kilometr po Moravě a tak končíme naše vodácké putování. Nocujeme ještě v Břeclavi. Ráno balíme a vyrážíme na cestu k domovu, zastavujeme se vykoupat na Nákle. Voda je krásně čistá, ale lidí a kiosků od posledně dost přibylo, proto měníme náš původní záměr a ustupujeme od přespání u Nákla. Jedeme do nedalekého vodáckého tábořiště Hynkov. Zde ukončujeme naše putování, předáváme vysvědčení, posíláme Drobka do další etapy jeho života – odebráním šátku a předaním pádlíčka ukončujeme jeho dětské působení v oddíle. V pátek balíme a ještě nás čeká jedno překvapení v podobě podzemní plavby Litovelskými chodbami. Cca kilometrový úsek překonáváme ve dvou skupinách. A teď už opravdu hurá domů. |